
ČESTNÁ CENA ANTONÍNA VÍTKA ZA
POPULARIZACI KOSMONAUTIKY
Cena Antonína Vítka za významnou činnost v oboru popularizace
kosmonautiky byla zřízena Astronautickou sekcí České astronomické
společnosti v roce 2018. Je udělována každoročně za významnou
činnost popularizátorům kosmonautiky a vědních oborů s kosmonautikou
souvisejících. Poprvé byla udělena v roce 2018.

Mgr. Antonín Vítek, CSc. (1940 – 2012) byl předním českým
znalcem, popularizátorem a encyklopedistou kosmonautiky, autorem
stovek novinových a časopiseckých článků, spoluzakladatelem prvního
československého neformálního (úřady neschváleného a nikdy
neregistrovaného) sdružení zájemců o kosmonautiku "SPACE" (1961).
Často vystupoval nebo byl citován v televizi i rozhlase. V červenci
1969 byl členem týmu, který v Československé televizi komentoval
přistání prvních lidí na Měsíci.
Byl spoluautorem dvou knih o kosmonautice - Malá encyklopedie
kosmonautiky (1982, spolu s dr. Petrem Lálou, CSc.) a Půlstoletí
kosmonautiky (2008, spolu s Ing. Karlem Pacnerem) a autorem knihy
Stopy na Měsíci (2009). Je také autorem publikací v oboru organické
chemie, fyzikální chemie a výpočetní techniky.
Nejvýznamnějším dílem Antonína Vítka bylo založení a vedení velké
webové encyklopedie kosmonautiky "SPACE 40", jedné z
nejkomplexnějších a nejobsáhlejších děl tohoto typu na světě.
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a celý život
pracoval v Akademii věd.
V roce 2008 obdržel Antonín Vítek od Akademie věd prestižní „Cenu
Vojtěcha Náprstka“ za popularizaci vědy a v roce 2009 od České
astronomické společnosti cenu „Littera Astronomica“ za celoživotní
dílo, především pak za významný přínos v popularizaci kosmonautiky a
publikační činnost.
Jeho jménem byla pojmenována planetka z hlavního pásu (30253) Vítek,
kterou objevili v roce 2000 astronomové na Ondřejově.
Statut Ceny Antonína Vítka:
- Byla zřízena Astronautickou sekcí ČAS v roce 2018.
- Cena je pojmenována po významném českém znalci a
popularizátorovi kosmonautiky Mgr. Antonínu Vítkovi, CSc.
(1940-2012).
- Je udělována za významnou činnost v oboru popularizace
kosmonautiky, což je oblast, kterou se Antonín Vítek zabýval.
- Cena je udělována každoročně, vždy k termínu data narození
Antonína Vítka, tj. k 25. lednu.
- Návrhy na ocenění může podat kterýkoli člen sekce do 31. 12.
příslušného roku, a to na emailovou adresu předsedy
Astronautické sekce.
- Kandidátem na toto ocenění může být i nečlen Astronautické
sekce, resp. nečlen ČAS.
- K posouzení návrhů a výběru laureáta jmenuje předseda
Astronautické sekce ze své členské základny minimálně
tříčlennou komisi. Jednání komise může mít korespondenční
podobu.
- Cena se v daném roce uděluje nejvýše jednomu člověku. Dělení
Ceny je výjimečně možné jen v případě, jestliže kandidáti po
významnou dobu intenzívně spolupracovali. Podle povahy
předložených nominací může komise rozhodnout i o tom, že Cena v
daném roce nebude udělena.
- Oceněný kandidát získá čestný diplom a figurku Krtečka s
logem "CAV a příslušný rok".
- Astronautická sekce vyhlašuje laureáta ocenění během
Kosmos-News Party. Je-li laureát ochoten přijet Cenu osobně
převzít a přednést přednášku na jím zvolené téma, je to vítáno.
- Tento statut schválil výbor Astronautické sekce dne 15. ledna
2018
Formální náležitosti návrhů pro udělení Ceny:
- Jméno navrhovaného laureáta, odůvodnění návrhu, jméno
navrhovatele.
- Dále navrhovatel doloží, pokud informace zná, nebo je schopen
je dohledat:
- Stručný životopis navrhovaného laureáta, datum narození
navrhovaného laureáta, kontakt na navrhovaného laureáta
Správce Ceny Antonína Vítka:
Ing. Jan Myška, Astronautická sekce ČAS
myska (zavináč) astro (tečka) cz
Donátor Ceny Antonína Vítka:
Donátorem Ceny Antonína Vítka je pan Zdeněk Vaníček,
člen Astronautické sekce ČAS, který věnoval částku 10.000 Kč, ze
které budou v následujících letech hrazeny náklady na pořízení
knižních poukázek, kterými bude oceňován laureát CAV.
Laureáti Ceny Antonína Vítka
2021: Karel Pacner
Astronautická sekce ČAS rozhodla hlasováním svých
členů, že již třetím držitelem Čestné ceny Antonína Vítka za
popularizaci kosmonautiky se stane spisovatel a novinář Karel
Pacner, který se téměř celý svůj profesní život věnuje právě
tématice kosmonautiky a dobývání vesmíru.
Udělení této ceny Karlu Pacnerovi je poděkováním za jeho celoživotní
zásluhy v popularizaci kosmonautiky, za množství jeho knížek,
novinových a časopiseckých článků a rozhovorů a další činnosti,
pomocí kterých přibližuje kosmonautiku mnoha generacím mladých i
starších nadšených čtenářů v naší zemi.
Ing. Karel Pacner, který se narodil v roce 1936, se popularizaci
kosmonautiky a vědy věnuje již od svých profesních začátků v redakci
tehdejšího deníku Mladá fronta. V červenci 1969 byl jedním z pouhých
čtyř českých novinářů, kteří byli osobně přítomni startu první
lunární mise Apollo 11 a o celé této cestě napsal sérii podrobných
článků do československých sdělovacích prostředků.
Je autorem více než dvou desítek knih věnovaných kosmonautice a
vesmíru. První knihu, věnující se technické úrovni tehdejší
kosmonautiky, vydal v roce 1968 pod názvem „Na obou březích
vesmíru“. Následovala reportáž o letu mise Apollo 11 na Měsíc „…a
velký skok pro lidstvo“ (1971, znovu v retrovydání 2019) a v roce
1976 tři další knihy – „Hledáme kosmické civilizace“, „Kolumbové
vesmíru“ a „Sojuz volá Apollo“.
V roce 1977 vychází pod názvem „Hlavní konstruktér“ biografie
Sergeje Koroljova, jednoho ze zakladatelů sovětské kosmonautiky a v
roce 1978 ve spolupráci se spoluautory M. Rebrovem a O. Dufkem
reportáž o letu prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka
„Devět dnů kosmických“.
Fiktivní rekonstrukci cesty prvních lidí na planetu Mars vydává
Karel Pacner v roce 1979 pod názvem „Cesta na Mars 1998–99“. V roce
1986 potom vychází knížka „Kosmonauti 20. století“, která je
především pro děti určenou malou obrazovou encyklopedie
kosmonautiky. V témže roce vychází i první díl dvousvazkové edice
věnované kosmické budoucnosti lidstva – „Města v kosmu“ a v roce
následujícím i druhý díl pojmenovaný „Polidštěná Galaxie“.
V roce 1987 vychází i Pacnerův pohled na hledání kosmických
civilizací pod názvem „Poselství kosmických světů“ a v roce 1989
sci-fi novela „Dobyvatelé sluneční soustavy“. Kniha shrnující nové
vědecké pohledy na UFO a odhalující různé pseudokosmické mýty vyšla
v 1991 pod titulem „Odkrytá tajemství UFO“.
V roce 1997 vydává Karel Pacner rozsáhlou knihu věnující se
sovětsko-americkému soutěžení o přistání prvních lidí na Měsíci v
60. letech minulého století „Tajný závod o Měsíc“.
Propojení dvou v té době hlavních témat Karla Pacnera, tedy
kosmonautiky a špionáže, přišlo v roce 2005, kdy vychází kniha
„Kosmičtí špioni“, věnující se přenesení špionážních aktivit do
vesmíru.
Rozšíření dvoudílní „Kolumbové vesmíru“, navazující na původní knihu
z roku 1976 vycházejí v roce 2006 a 2007 (1.díl „Souboj o Měsíc“,
2.díl „Souboj o stanice“).
„Půlstoletí kosmonautiky“, shrnutí padesáti let dobývání vesmíru
vychází v roce 2008 a autorsky se na něm podílel i Antonín Vítek,
jehož cenu právě nyní Karel Pacner obdržel. V roce 2011 představuje
Pacner v knize „Češi v kosmu“ zapojení českých a československých
vědců a organizací do nejrůznějších oblastí zkoumání vesmíru.
Zatím poslední knihu s tématikou kosmonautiky vydává Karel Pacner v
roce 2018 pod názvem „Kosmonauti na pokraji smrti“, a věnuje se v ní
všem možným rizikům vesmírných letů.
Celkem je Karel Pacner autorem 59 knih z oblasti kosmonautiky,
špionáže a moderních dějin.

2020: Cena nebyla udělena
2019: Luboš Perek
V rámci své odborné činnosti se Luboš Perek věnoval
zejména studiu planetárních mlhovin. Významným počinem k rozvoji
stelární astronomie se stalo vydání katalogu planetárních mlhovin v
roce 1967, na jehož tvorbě se podílel spolu se svým kolegou Lubošem
Kohoutkem.
Jméno Luboše Perka je spjato i se vznikem dvou velkých dalekohledů v
ČR. Tím prvním je 60 cm reflektor na brněnské Kraví hoře, dnes
Hvězdárně a planetáriu Brno.
Druhým velkým dalekohledem, na jehož stavbě se podílel, byl
dvoumetrový reflektor v Ondřejově, dodnes největší dalekohled v ČR.
Od roku 2012 nese tento dvoumetrový dalekohled oficiální pojmenování
„Perkův dalekohled“.
Od roku 1967 do roku 1970 byl generálním tajemníkem Mezinárodní
astronomické unie IAU. V letech 1968 až 1975 byl ředitelem
Astronomického ústavu Československé akademie věd.
Od roku 1976 působil Luboš Perek v New Yorku jako vedoucí oddělení
pro záležitost kosmického prostoru sekretariátu OSN a ředitel Úřadu
OSN pro záležitosti kosmického prostoru. Ve funkci byl až do roku
1981.
V této své pozici významně přispěl k vypracování pravidel kosmického
prostoru a upozorňoval především na rostoucí množství kosmické
tříště, ohrožující družice a další kosmická tělesa.
Dále se v OSN věnoval významu geostacionární dráhy v kosmickém
prostoru. Jeho návrhy předložené k jednání v OSN v letech 1998 a
2001 přispěly k rozřešení mezinárodního právního sporu o
geostacionární dráhu.
V letech 1980 až 1982 byl Luboš Perek po dvě volební období
prezidentem Mezinárodní astronautické federace IAF. V letech 1996 až
2006 působil jako člen sboru ředitelů Mezinárodního ústavu
kosmického práva.
V roce 1971 mu byla udělena vědecká Keplerova medaile (1971), v roce
1973 Kopernikova medaile a v roce 1974 zlatá medaile ČSAV Za zásluhy
ve fyzikálních vědách. V roce 1979 byla po Luboši Perkovi
pojmenována planetka číslo 2900.
V roce 1992 mu byla udělena cena Julese Janssena, nejvyšší ocenění
Francouzské astronomické společnosti, udělované významným světovým
astronomům. V roce 1999 obdržel Cenu Františka Nušla, udělenou
Českou astronomickou společností za jeho celoživotní vědeckou,
odbornou a popularizační práci v astronomii a příbuzných vědách. V
roce 2006 získal Luboš Perek Medaili Mezinárodní astronautické
federace IAF za vynikající příspěvek k činnosti této federace a v
roce 2009 Medaili Učené společnosti ČR.
V roce 2012 byl po něm pojmenován největší český dalekohled –
dvoumetrový dalekohled v Ondřejově, nyní Perkův dalekohled, o jehož
stavbu se významnou měrou zasloužil.
Jako ředitel Astronomického ústavu ČSAV přijal v roce 1974
amerického astronauta česko-slovenského původu Eugena Cernana a
převzal od něj československou vlajku, kterou měl s sebou v roce
1972 na Měsíci.


2018: Vladimír Remek
Čestnou Cenu Antonína Vítka za popularizaci kosmonautiky za rok 2018
obdržel pan Vladimír Remek, československý kosmonaut, který od
okamžiku svého letu do vesmíru v roce 1978 významně a intenzivně
podporuje všechny aktivity, které vedou ke zvýšení veřejného
povědomí o kosmonautice, jako oboru, který pomáhá lidem na celém
světě v jejich každodenním životě. Dlouhodobě podporuje dětské a
studentské vzdělávací programy zaměřené na podporu vědy a techniky s
kosmonautikou související. Je dlouholetým patronem mezinárodní
studentské soutěže Expedice Mars, která hledá již 15 roků nadějné
mladé české a slovenské studenty, kteří se věnují kosmonautice a
vědě a technice s kosmonautikou spojeným. Na besedách a přednáškách,
stejně tak jako při televizních nebo rozhlasových vystoupeních,
ukazuje krásy kosmonautiky široké veřejnosti od nejmladších dětí až
po seniory. Svým osobním příkladem a aktivním přístupem již 40 roků
pomáhá vychovávat nové zájemce o kosmonautiku, vědu a techniku a
rozvíjet jejich znalosti a dovednosti.
Jako symbolické ocenění obdržel laureát Ceny Antonína Vítka za
popularizaci kosmonautiky figurku Krtečka-astronauta, který je již
od roku 2011, kdy si tuto postavičku s sebou vzal na vesmírný let
americký astronaut Andrew Feustel, symbolem propojení dětského světa
a světa složité vesmírné vědy a techniky. Laureát Ceny Antonína
Vítka, pan Vladimír Remek, obdržel od Astronautické sekce České
astronomické společnosti dále ocenění v podobě poukázek na nákup
knih v hodnotě 2.000 Kč. Ale současně byl požádán, aby tyto knižní
poukázky věnoval jako symbolickou podporu svým konkrétním
následovníkům a mladým pokračovatelům v oblasti popularizace
kosmonautiky a vědy v České republice. Pan Vladimír Remek tyto
knižní poukázky věnoval organizátorům mezinárodní mládežnické
vzdělávací soutěže Expedice Mars.
Cena byla laureátovi za rok 2018 předána na slavnostním setkání v
rámci jarního knižního veletrhu Svět knihy 2018 v Praze. Cenu předal
Jan Myška, člen AS ČAS a správce Ceny Antonína Vítka a Milan
Halousek, předseda Astronautické sekce České astronomické
společnosti.



ZPĚT NA ÚVODNÍ STRÁNKU